Kalkulace plných nákladů (ABSORBTION COSTING)

Kalkulace plných nákladů (ABSORBTION COSTING)
– jakýkoliv rozvrh je pouze přibližný
– využívá se při řešení úloh, které se zabývají návratností nepřímých nákladů – tj. reprodukce nákladů; i v těchto úlohách má omezený význam. (např. propočet orientační ceny dohodou u výkonů s dlouhodobým výrobním cyklem).

Existují různé algoritmy výpočtu – důležitá je !!!správná interpretace výsledků!!!
s cílem zabezpečit různé rozhodovací úlohy. (a náklady na získání informace nesmí být větší než přínos který z takové informace máme).

* Alokační fáze – viz str 154, 155 (ke zkoušce) – 1. fáze: přiřazení přímých nákladů objektu, který jej příčinně vyvolal (např. u jednicového mater, mezd je tímto objektem výrobek či služba). Přímé n. mají jen tuto 1. fázi. U ost. nákl. se v 1. fázi alokují prvotní náklady na útvary (hlavní, správní, servisní..). Ve 2. fázi – přetřídění či přerozdělení nákladů mezi jednotlivými útvary- buďto zúčtováním druhotných nákladů, pokud nejsou výkony mezi útvary dostatečně vymezeny – nutno přeřadit metodami nepřímých n.
Ve 3. fázi vyjádření podílu nepřímých nákladů připadajících na konkrétní druh vytvořených výkonů – také nepř. metody.

u kalkulací se nerozlišují fixní n. (vše je přiřazeno na výkony)
Přiřazení může být nepřesné, neexistuje nejlepší způsob, hledáme příčinné souvislosti; případně princip únosnosti v ceně (přiřazení tržbám), princip nákladové náročnosti (u metod prostého dělení). Trend směřuje k naturálnímu vyjádření RZ.

Kalkulace variabilních nákladů
– příčinná souvislost
– FN mají vztah k období, kapacitě
rostoucí objem výkonů –> průměrné FIXNÍ NÁKLADY klesají
pokles objemu výkonů –> průměrné FN rostou
(u rozvrh. základen zůstávají stabilní – nevyhovuje)