Vývoj daňové soustavy ČR

1.1 Vývoj daňové soustavy ČR
Položení základů našeho současného daňového systému, odpovídajícího podmínkám a potřebám tržní ekonomiky, bylo uskutečňováno postupně. Nejprve v letech 1990 až 1992 formou dílčí korekce původní právní úpravy a přijetím nové organizace daňové správy, ke které bylo přistoupeno již v roce 1990. Především šlo o snížení sazeb u daní z příjmu a výraznou redukci roztříštěnosti daně z obratu, např. zavedením maximálního zdanění podnikových zisků s úlevami pro nové subjekty. V návaznosti na nový zákon umožňující v široké míře soukromé podnikání bylo zdanění samostatně výdělečně činných osob již v roce 1990 upraveno nově a byly poskytnuty významné daňové úlevy zejména poplatníkům, u nichž soukromé podnikání bylo hlavním zdrojem příjmů. V relativně krátké době byla k 1. lednu 1993 uskutečněna globální reforma daňového systému jako celku. Základem nové daňové soustavy, která platí dosud se staly:
– daň z přidané hodnoty jako všeobecná spotřební daň
– speciální spotřební daně
– daň z příjmů právnických osob
– daň z příjmů fyzických osob
Doplňující prvky soustavy tvoří silniční daň, majetkové daně (tj. daň z nemovitostí, daň dědická, daň darovací a daň z převodu nemovitostí) a zvláštní poplatky (zejména správní a soudní). Zároveň s reformou vlastních daní došlo k nahrazení odvodů z objemu mezd a příspěvku zaměstnanců na nemocenské a zdravotní pojištění, zahrnutého dříve do daně ze mzdy, a to novým systémem pojistného rozděleného na všeobecné zdravotní pojištění a pojistného na zabezpečení ve stáří, pro případ nemoci a pro případ ztráty zaměstnání.
Nová daňová soustava byla vybudována tak, aby nepřispívala k samovolnému zvyšování podílu daní na hrubém domácím produktu (tzv. daňové kvóty). Významným výsledkem uskutečněné daňové reformy byla změna v rozložení daňového břemene, přesun od zdanění příjmů ke zdanění spotřeby. Tento přesun znamenal rovnoměrnější rozložení daňového zatížení na celou společnost a efektivnější správu daní, protože vybírání nových nepřímých daní (DPH, spotřební daně a clo) je v zásadě jednodušší než vybírání daní z příjmů.