Z hlediska vertikální hierarchie je klasické členění například následující

Z hlediska vertikální hierarchie je klasické členění například následující:
– podnik,
– závody (divize),
– provozy,
– hospodářská střediska,
– nákladová střediska.
V tomto příkladu – pět organizačních stupňů – se od úrovně „podnik“ po úroveň „hospodářské středisko“ u těchto ekonomických celků sledují náklady a výnosy a uzavírá hospodářský výsledek. Tyto stupně mají tedy stejnou charakteristiku jako hospodářské středisko, pouze hospodářský výsledek vyššího stupně je tvořen součtem hospodářských výsledků nižších stupňů. Nákladová střediska sledují jen náklady a porovnáváme u nich pouze skutečné náklady s náklady předem stanovenými.

Z hlediska typů středisek se v rámci činnosti jednotlivých výrobních podniků (průmyslových, stavebních, dopravních apod.) se zpravidla zřizují:
– výrobní střediska (hlavní a pomocné výroby), dále
– středisko zásobovací,
– správní a
– odbytové.
Vedle těchto obvyklých středisek se tvoří další
– nevýrobní (pomocná) střediska – příklady jsou uvedeny níže.
Pro evidenci mimořádných nákladů a výnosů, za které není odpovědný konkrétní útvar (typickým příkladem takového nákladu je živelní pohroma), nebo pro náklady a výnosy plynoucí např. z jiného způsobu oceňování než je uvedeno v legislativě se zpravidla zřídí zvláštní středisko jako fiktivní útvar, nazývaný obvykle neutrál¬ní středisko.

Pro vyúčtování různých převodů účetního charakteru se často v souvislosti s ekonomickými záměry a nutností splnit legislativ¬ní podmínky zřizují účetně technická střediska, např. středisko zúčtování prodeje nazýváme středisko realizace, pokud nejsou pro¬dávané výkony přebírány do evidence odbytového střediska.