SMĚNKA

* SMĚNKA*
Směnka je listinný cenný papír ( podepsaný ), který opravňuje jeho majitele ( směnečný věřitel ) požadovat od osob, které se na směnku podepsaly ( směnečný dlužník ), zaplacení peněžité částky, která je uvedena v textu směnky ( směnečná suma ).
Ztráta nebo zničení směnky pro jejího majitele znamená zánik jeho oprávnění požadovat směnečnou sumu.
Směnka zaniká v okamžiku, kdy je plně proplacena.
Směnky se používají především k zajištění pohledávek.
Musí mít písemnou podobu a obsahovat náležitosti předepsané směnečným zákonem.
Ačkoli jsou směnky nesporně cenným papírem, v účetnictví mohou vystupovat v různých podobách:
a) jako zajišťovací prostředek
– směnky slouží k zajištění pohledávek z obchodního styku
– oceňují se nominální hodnotou
– evidují se pouze v podrozvahové evidenci
b) jako cenný papír
– jsou-li nakoupeny zpravidla za účelem obchodování, popř. s cílem realizovat zbývající část úroku
– oceňují se pořizovací cenou
– evidují se na účtech 256, 253, 063, 065
c) jako platební prostředek
– jsou-li použity k úhradě pohledávek a závazků ( např. z obchodního styku )
– v účetnictví majitele ( věřitele ) se evidují také jako cenné papíry
– oceňují se pořizovací cenou ( hodnotou původní pohledávky ) s tím, že na příslušném analytickém účtu se hodnota směnky zvyšuje o alikvotní úrokový výnos ( vždy nejpozději k rozvahovému dni )
– z pohledu dlužníka směnka představuje závazek na účtu 322 – směnky k úhradě, popř. 478 – dlouhodobé směnky k úhradě