V minulosti byla často diskutována i otázka, zda nepřiznávat část kalkulovaného zisku i výrobním a režijním střediskům

V minulosti byla často diskutována i otázka, zda nepřiznávat část kalkulovaného zisku i výrobním a režijním střediskům, tzn. promítat část zisku i do kalkulace výkonů těchto středisek. Jde o simulaci tržního prostředí uvnitř podniku. Tato metoda se hodí jen pro určité typy podniku, zpravidla takové, u kterých mají jednotlivé útvary poměrně velkou autonomii, jejich produkce se z velké části realizuje samostatně mimo podnik a je zde poměrně malá míra vnitropodnikové kooperace. Pro podniky výrobního charakteru, kde jednotlivé pracovní operace na sebe těsně navazují a vše je zaměřeno na konečnou produkci, zpravidla takový postup není vhodný. Vzniká tzv. „salámový efekt“, kdy každý podnikový útvar si „ukrojí“ svůj podíl zisku a následně pro marketingovou politiku podniku prováděnou ve středisku realizace zbývá jen malý prostor. Dalším důvodem je to, že současná legislativa oceňuje vlastní produkci bez zisku. Rovněž základní filosofický pohled na ekonomickou kategorii zisku není zanedbatelný: zisk je přírůstkem aktiv a patří vlastníkovi aktiv, tedy majiteli podniku, a nikoliv pracovníkům, kteří prodávají pouze svou práci. Právě existence střediska realizace umožňuje majiteli podniku objektivní pohled na realizovaný zisk a jeho případné čerpání. Na druhé straně i ztráta z realizace by měla být podnikatelským rizikem majitele podniku a neměla by se přenášet na pracovníky.
Vedoucím střediska realizace bývá zpravidla hlavní ekonom podniku. Bývá zároveň i vedoucím střediska správy a zároveň odpovídá za celý podnik. Je tedy ve trojjediné funkci, přičemž vedení střediska správy zpravidla deleguje na vedoucího hospodářské správy a vedení střediska realizace je svěřeno vedoucímu marketingu. Sám si ponechává vrcholové řízení celé ekonomiky podniku a vrcholové řízení marketingové politiky.
Ve středisku realizace se také setkávají na jedné straně tržby z realizované produkce a na druhé straně náklady na prodanou produkci. V těchto souvislostech je vhodné se opět vrátit k počátečním poznámkám o bodu zvratu a jeho uplatnění v anglosaském pojetí účetnictví. Právě ve středisku realizace proti sobě stojí tržby a jim příslušející náklady.