Bankovní účetnictví

Obdobím bezprostředně předcházejícím současnosti bylo období jednotné soustavy sociálně ekonomických informací ( 1971 – 1991). Účetnictví bylo odborem informační soustavy organizací. Během tohoto období se zvýrazňuje kontrolní funkce účetnictví ve vztahu k hospodářskému plánu.
Od r. 1978 byl zaveden automatizovaný systém bankovních operací, který se týkal především platebního a zúčtovacího styku mezi bankovním a nebankovním subjektem.
V závěru tohoto období byl přijat zákon 158/1989 Sb. o bankách a spořitelnách, který se vrátil k pojetí peněžních ústavů jako právnických osob v různých formách. Vedle státních peněžních ústavů šlo zejména o akciové společnosti v mezích daným zákonem.

Ještě před přijetím zákona o účetnictví (563/1991 Sb.), ale již na začátku transformace naší společnosti k tržní ekonomice a právnímu státu byla vydána účtová osnova a směrnice k ní pro peněžní ústavy (FMF č.j. V/2-29 490/90 ze dne 10, prosince 1990 ) s platností od 1.1.1991. Oblast bank byla totiž jednou z oblastí na jejíž slučitelnosti s evropskou a světovou úpravou a praxí měly zájem zahraniční bankovní a měnové instituce.
V podnikání tehdy Československa šlo o první metodiku účetnictví pro tržní podmínky. Právě na doporučení Světové banky, Mezinárodního měnového fondu bylo využito pro toto přechodné období „francouzského modelu“ účtové osnovy.

Přestože uvedená metodika byla později v roce 1992 novelizována, ukázalo se, že pro další etapu ekonomické reformy není vyhovující. Proto již za platnosti a účinnosti zákona o účetnictví a po vzniku České republiky byla vydána nová metodika účetnictví pro banky.

Za rozhodující moment lze považovat rok 1993, od kterého se účetnictví postupně reformovalo až do dnešní podoby .

Během posledních let docházelo také k častým úpravám v účetnictví všeobecně.